Tmy jsme se nebáli

Je to tak, nebál se nikdo. Některé disciplíny sice byly trochu podivné a vzbuzovaly respekt, protože ponořit ruce do krabice a lovit v neznámu, malovat na papír, zavěsit kolíčky na šňůru, orientovat se v prostoru, nalít si vodu do kelímku, hrát člověče, karty, domino a spoustu dalších běžných aktivit, to vše se zakrytým zrakem. Pokud nevidíte, vše běžné je mnohem těžší a tajemné.  Všichni zúčastnění pozorně a se zájmem naslouchali příběhu o ztrátě zraku pana R. Vaňka, o jeho soužití s vodícím psem Nabim, o pomoci jeho blízkých a rodiny. Jeho život se nezastavil, je stále aktivní a podniká spoustu zajímavých sportovních akcí i setkání s dětmi a dospělými. Díky němu je nám svět nevidomých bližší a otevřenější. Odnesli jsme si z tohoto projektu obdiv, pokoru a zkušenosti. Překonat obavy a nechuť nás všechny posune dál.

Děkuji děvčatům E. Rosové, K. Růžičkové, K. Horňákové, M. Tillnerové, pracovnicím DDM, R. Vaňkovi i ostatním zúčastněným.

Vychovatelka Helena Špergová, koordinátorka proj. dne