V pondělí 2. srpna jsme se vydali ke Kačákovi do Bedřichova.

Za necelou hodinku a půl jízdy jsme se ocitli v krásném prostředí Jizerských hor. Nadšeně jsme vyšli kopeček a už jsme byli na chalupě. Měli jsme čas se ubytovat a vybalit si věci. Najednou jsme uslyšeli hudbu a běželi se podívat do jídelny. Poznali jsme znělku z Harryho Pottera! Jsme ve škole čar a kouzel U Kačáka! Nejprve ze všeho jsme si museli v lese sehnat kouzelnickou hůlku, protože bez hůlky se žádný kouzelník neobejde. Pak už jsme hladoví spěchali na oběd. Byly špagety – boloňské.

Po obědě nás Moudrý klobouk rozřadil do čtyř kolejí – Zmijozel, Nebelvír, Havraspár a Mrzimor. Už jako kouzelnická elita jsme se vypravili na návštěvu infocentra v Bedřichově. Po cestě jsme mohli hledat stříbrňáky a zlaťáky pro naše koleje. Další se pak daly vyhrát u chaty při sportovních hrách.

V úterý po vydatné snídani jsme se vrhli na studium kouzelnických i mudlovských map. Naučili jsme se v mapách orientovat a zorientovat si mapu v přírodě. Někteří poprvé drželi v rukou kompas a pro případ, že by kompas nebyl v dosahu, jsme se naučili orientovat v přírodě podle mravenišť a lišejníků. Z mudlovských map nás nejvíce zaujala mapa Bedřichova, Jizerských hor a Rozhleden v Libereckém kraji.

„Nebudou buchtičky s krémem!“ znělo celou chalupou. Místo nich si pro nás domácí skřítci připravili lívanečky s povidly. Po takovém obědě jsme si museli odpočinout. Když jsme nabrali síly, vydali jsme se na Červené putování za kouzlem ohně. Ušli jsme přes 9 km. Získali nějaké mince a kdo ne, snažil se je získat zase při soutěžích u chalupy. Další zlaťáky se daly získat v soutěži kostýmů. Kouzelníci museli své ředitele kolejí převléci do kostýmů z filmu HP. Viděli jsme Hagrida, Lorda Voldemorta, Hermionu a profesorku Umbridgeovou.   

Začala nám středa a náš kouzelnický tábor se blíží do své poloviny! Letí to jako Harry na koštěti. Dopoledne jsme se zabývali studiem přírodnin okolo nás. Musíme toto znát kvůli přípravě lektvarů. Tady kořen mandragory, smrku či stoletého dubu. Tady zase list z vraního oka, liščího ucha nebo kopřivy. Snad nám nic takového nedali skřítci do oběda!

Už aby odbila 13. hodina a my vyrazili na bobovou dráhu! Byla to velká zábava. Hned jak jsme dorazili na místo, rychle jsme se postavili do fronty a jezdili nahoru a dolů, nahoru a dolů… Zpátky se nám vůbec nechtělo, bylo to do kopce a už nás bolely nohy. Na chatě jsme ještě získali zlaťáky za kvíz, spát jdeme úplně „vyšťaveni“ a budeme se těšit na další den. Snad nebude pršet…

Čtvrtek nás poctil deštivým ránem. Rozcvičku jsme zvládli i za mírného poprchávání. Doufali jsme, že po snídani se počasí umoudří a my vyrazíme do lesa pozorovat stopy zvířat a další jiné znaky jejich přítomnosti v lese. Bohužel stále pršelo a my museli stopy poznávat z fotek. Možná jsme ale viděli více stop, než kdybychom je hledali v lese. Velmi zajímavé stopy z mudlovského lesa má sova, zajíc a prasata. Z toho kouzelnického nás zaujal hipogryf a draci. Ve zbytku dopoledne jsme trénovali vystoupení na večerní show „Kouzelníci mají talent“.

Odpoledne konečně přestalo pršet a celá kouzelnická škola vyrazila na další výlet. Tentokrát jsme šli Modré putování za zázračnou vodou. Cesta byla moc pěkná, jen jsme museli vyšlápnout jeden kopec. Byla to vlastně sjezdovka! Splnili jsme všechny úkoly a do chalupy přišli pěkně unavení. Nebyl ale čas odpočívat. Zbývalo posledních pár chvil do večeře a ty jsme museli využít na trénink. Kouzelnická show byla hned po večeři. Bylo to tu. Viděli jsme velký zástup talentů: zpěv, cirkusová vystoupení, kouzla s kartami, skládání kouzelných zvířat z papíru, hádanky… Porota měla velmi těžké rozhodování o vítězi. Za odměnu se ředitelé našich kolejí rozhodli uspořádat nám disko. Trsali jsme jako o život!

To snad není možné, už je pátek. Zase nám to hrozně rychle uteklo. Ráno jsme uklidili pokoje a šli jsme zúročit naše znalosti map a terénu. Hledali jsme kouzelnický poklad. Sice nám to chvíli trvalo, ale našli jsme! Spravedlivě jsme se rozdělili. Domácí skřítci už měli přichystaný oběd a my si šli nacpat pupky.

Cesta domů utekla rychle a museli jsme se rozloučit s našimi kouzelnickými spolužáky a řediteli kolejí. Na nástupišti 9¾ Náměstí už na nás čekali naši rodiče, sourozenci a další. Tak snad příští rok, opatrujte se! Expecto patronum

Pokřik Zmijozel                                                Pokřik Mrzimor

Hola hola hej,                                                   Každý chce být v Mrzimoru,

my jsme Zmijozel!                                         nezažijem žádnou nudu.

                                                                              Pospolu se držíme

                                                                              a každou hru zvítězíme!

N+N+B+N

Letní kempy